Autor: James Hayman
Série: ??? (asi nezařazeno)
Díl: 2.
Počet stran: 332
Nakladatelství: Fragment
Vyšlo: 4/2013

Anotace



Vypadalo to na klidnou, sice chladnou, ale klidnou lednovou noc ve společnosti skotské. Jenže pak detektiva McCaba povolali k vraždě. Obětí je mladá ambiciózní právnička nalezená zmrzlá v kufru auta s podivným vzkazem v ústech, který naznačuje, že obětí jako ona bude víc. A tak začíná v jinak poklidném městě ve státě Maine hon na vraha.
Vzápětí jsou ale do případu vneseny další fakta a okolnosti a mizí jediná svědkyně, která mohla policii aspoň trochu pomoct. Ve světle dalších událostí se začne policie hrabat v minulosti mladé právničky a dostává se ke zcela novým informacím, které je vedou dál po cestě, na jejímž konci nejspíš najdou něco hodně ošklivého a  možná i další mrtvé tělo.

Mráz je volným pokračováním Řezu. Znovu se tu setkáváme s bystrým detektivem Mikem McCabem, který  řeší ve většinou poklidném Portlandu vraždy, snaží se vychovávat čtrnáctiletou dceru a udržet si vztah se svou přítelkyní Kyrou. A když se mu některá z těchto věcí nedaří, občas je utápí v alkoholu, přesněji v kvalitní whiskey.
Jak jsem už řekla, kromě toho, že je McCabe bystrý, má taky výbornou pamět, klade důraz na detaily a důvěřuje svému instinktu. Tohle všechno z něj dělá dobrého policajta a taky i sympatickou postavu, protože má vždycky na všechno odpověď.
Pak je tu jeho parťačka detektiv Margaret Savageová, alias Maggie. Ti dva spolu tvoří skvělý pár a je vidět, že ve vyšetřování zločinů jsou oba zběhlí a sehraní.
Zbytek vyšetřovacího týmu je pro mě záhadou, protože jsem si bohužel z toho jak se tam míhali nebyla schopná zapamatovat jejich jména a ujasnit kdo je vlastně kdo. No, pamatuje si vlastně ajťáka Starbuckse, nebo spíš tuto přezdívku, protože já sama jsem na kofeinu lehce závislá.

Kdybych se měla pokusit srovnat Řez a Mráz, nejspíš by to moc nedopadlo, protože Řez jsem četla v časech dávno minulých a tak úplně si všechno nepamatuju. Ovšem jako samostatná kniha je Mráz velmi dobrý.
Děj má spád a je dost akční, aby taky ne. Policii totiž stačí dva a půl dne na vyřešení tohoto případu, což autorovi nedává moc prostoru pro zdlouhavé popisy. Sice jsem tam sem tam našla nějaký otravný monolog, ale to se dalo překousnout. O něco horší to bylo s překladem, protože občas jsem narážela na krkolomná slovní spojení nebo zbytečně dlouhá souvětí, že než ho člověk přečetl, nevěděl, jak vlastně začínalo. Vrah mi zůstal ukryt až do posledních momentů, takže tentokrát si nemůžu říct, že jsem byla lepší než policie.
Ráda bych dala plný počet, ale tak spokojená jsem nebyla a bohužel se to nerovnalo ostatním knihám, co jsem v poslední době četla a které si vysloužily desítku. I tak ale myslím, že 9/10 je dost dobré skóre a pokud tu bude ještě nějaké pokračování, ráda si ho přečtu.