Autor: Rick Riordan
Série: Bohové Olympu
Díl: 3.
Počet stran: 528
Vazba: Hardback
Nakladatelství: Fragment
Vyšlo: 3/2013

Anotace
Chystá se velké setkání řeckých a římských polobohů. Posádka z Tábora polokrevných vyráží po moři na bitevním korábu Argo do Tábora Jupiter. Jejich plány však narušuje proroctví sedmi, které se začíná naplňovat. Skupina hrdinů se proto musí vydat do rodiště antických bohů, krajiny Mare Nostrum. Podaří se jim nalézt tajemná znamení bohyně Athény, která jim v boji proti zlu pomohou? Gaia, síla mocnější než všichni bohové, se dál probouzí a ohrožuje budoucnost civilizace. Čas ubíhá a posádka Arga se musí vydat do boje za záchranu lidstva..

 

Rick Riordan se narodil v San Antoniu v Texasu. Vystudoval na univerzitě a potom učil 15 let na soukromých školách. 
Mezi jeho nejznámější díla patří knižní série Tres Navarre, ale u nás ho známe hlavně jako autora série knih o Percym Jacksonovi.

 
Znamení Athény pokračuje tam, kde Neptunův syn skončil. Tedy tím, že nad tábor hyperaktivních a bojovných Římanů, kteří nesnášejí Řeky, připlouvá řecká triréma spolu s čtyřmi polobohy - Annabeth, Piper, Leem a Jasonem - ten je ale Říman. 
První pokusy o navázaní kontaktu dopadnou celkem dobře. Jenže to nemá dlouhého trvání, vlastně to trvá asi tak hodinu, a hrdinové jsou nuceni okamžitě vyplout a vydat se na výpravu za záchranou světa. Nápovědou je jim Velké proroctví/Proroctví sedmi, které se jim ale ještě nepovedlo rozluštit a jasno mají akorát v prvním verši - počtu členů výpravy. Všech sedm - Percy, Annabeth, Jason, Leo, Piper, Frank a Hazel se musí vypravit do antického Říma a později do Řecka, kde musí zabránit bohyni Gaie povstat a zničit tak svět, který známe. Nic  zvláštního, prostě takový normální den pro polobohy.


Přiznávám bez mučení, že na tuhle knížku jsem se těšila jak malej capart na Vánoce, ale taky jsem se jí z části bála. Předešlé díly byly vždycky psané z pohledu tří hrdinů a já se tedy obávala, že tentokrát se podíváme do hlavy všem sedmi postavám. Nestalo se tak.
Příběh sledujeme ze čtyř pohledů a já jsem byla hodně ráda, že mezi nimi byl i ten Leův, protože ten kluk je prostě nejlepší. Pravda, možná je trochu šílený, a jak sám říká, neumí to s organickými formami života, ale jeho myšlenkové pochody a průpovídky jsou brilantní.
To se ale ovšem týká i všech ostatních hrdinů.
Riordan prostě zas dokazuje, že ví, jak napsat pořádnou knížku. Můžu zaručit, že na těch pětistech stránkách se nebude rozhodně nudit a pokud budete, můžete mě pro mě ta mě ukamenovat. Ale děj má takový spád, že jsem chvílemi ani nevěděla, co se vlastně děje. Nebo spíš jak se to stalo a ke konci mi těch pět set stránek přišlo málo.


 Všechny scény a hlášky které mě zaujaly jsem si zakládala barevnými samolepkami, jak můžete vidět na obrázku vlevo.
Chtěla jsem knížku přečíst jedním dechem ale bohužel mě někdy ve 3 v noci zradily oči a já nebyla schopná přečíst ani jména u názvů kapitol, natož ten zbytek.
Ráno jsem se do toho pustila znovu a nenechala se ničím rušit. Příběh plynule pokračuje a já nemám co vytknout překladu a hlavně paní překladatelku obdivuju za překlad těch proroctví, kterými jsem tak trochu posedlá.
Bohužel jsem neměla to štěstí, že bych vyrostla na knížkách Percyho Jacksona, protože tu první jsem četla asi před rokem a čtvrt. I tak ale miluju ten svět, který Riordan stvořil a všem těm polobohům i tak nějak závidím. Ovládání vody, vzduchu nebo mrtvých? Beru, i když to má nevýhody jako věčné pronásledování nestvůrami a hektické zachraňování světa/no to možná nevýhoda není.
Byla by mi hanba dát téhle knížce něco jiného než 10/10. Nevím co ještě dodat, snažila jsem se neznít jako fanatik a nejsem si tak docela jistá, jestli se mi to povedlo. Každopádně asi začnu na kalendáři odpočítávat dny do dalšího dílu.


Bezprostřední reakce po dočtení (spoiler): Co to mělo sakra být?! To to... ten konec! To se n-e-d-ě-l-á!!! To jako Riordan hodí Percyho a Annabeth do Tartaru a pak nás nechá bůhví jak dlouho čekat na další díl?! pffff!