Název: Rudá jako rubín - Láska nezná čas
Autor: Kerstin Gier
Série: Drahokamy
Díl: 1.
Počet stran: 336
Nakladatelství: CooBoo
Vyšlo: 2/2012

Anotace:
Žít v rodině, která je samé tajemství, není pro šestnáctiletou Gwendolyn zrovna snadné. A co teprve když pochopí, že tím největším rodinným tajemstvím je ona sama. Jaké nebezpečí člověku hrozí, když se zamiluje napříč časem?

Bylo nebylo, aneb jak jedna holka k Rudé jako rubín přišla.
Moje šílenství okolo Rudé začalo až teď, tedy se značným zpožděním. Viděla jsem trailer a řekla si, že by to nemuselo být špatné. Tak jsem vzala knihovnu útokem, knížku si půjčila a jednoho krásného pátečního večera se začetla. Budu upřímná - s knížkou jsem skončila zhruba v sobotu dopoledne a to jsem se stihla i vyspat.

Gwendolyn měla celkem normální dětství. Narozdíl od své sestřenky Charlotte, která má časocestovací gen, který se v jejich rodině dědí po generace, ale ne vždy se projeví, si mohla užívat jako každé jiné dítě.
Snaží se vést normální život, ale ani ona se zvláštním schopnostem nevyhla - vidí totiž duchy. Jeden je dokonce ve škole, kterou navštěvuje, občas se sním baví a tak ji kromě její nejlepší kamarádky Leslie považují za blázna.
Když se ale nečekaně ukáže, že časocestovací gen má ona a ne Charlotte, nejen u nich doma panuje pozdvižení. Vždyť Gwendolyn ani neví, co od toho čekat. Její první, nemusím asi moc zmiňovat, že nečekaný skok časem je pro ni obrovský šok.
Narozdíl od Charlotte ona nebyla od mala vychovávaná, jak se chovat, jak šermovat, jezdit na koni nebo cokoliv dalšího.
Navíc, něco jako předsedenstvo cestovatelů v čase jí nevěří a nikdo o ni nestojí. Ani Gideon, kromě ní jediný současný časocestovatel a  kluk, o kterém si ona myslí, že je to úplný idiot, kterého baví ji komandovat. Navíc je neskutečně nafoukaný, otravný... a taky pěkný.

Asi se ani nebudu snažit psát nic kloudného, protože to prostě nejde. Jsem z té knížky tak unešená, že bych nejradši vřískala jako nějaká praštěná třináctka a skákala půl metru do vzduchu (takže tuhle recenzi jednou možná aktualizuju).
Gwendolyn je prostě hrdinka, kterou si oblíbíte. I když se může zdát plachá a nejistá, umí si stát za svým a je odvážná. Tenhle životní převrat jí moc nepomůže a navíc jí nikdo nechce dát ohledně cestování časem víc informací. Což ji samozřejmě absolutně irituje. Já se jí teda nedivím, byla bych na tom stejně.
Zajímavou postavou je Gwenina kamarádka Leslie. Je správně ztřeštěná a s tím co všechno pro Gwendolyn hledá má celkem solidní šanci stát se soukromým očkem :)
A Gideon? To je kapitola sama pro sebe. Na mě dojem udělal - to na Gwen samozřejmě taky, jenže u ní to nebylo rozhodně v pozitivním smyslu. No řeknětě - který kluk dnes mluví několika jazyky, jezdí na koni, šermuje, hraje na housle a umí se chovat jako gentleman? Pokud jste nějakého takového potkaly, tak mi prosím napište číslo, pokud ne, nezbývá nic jiného než vzdychat nad Gideonem.


No už jsem toho na knížku napěla dost, ale já si tak nějak nemůžu pomoct. I když tenhle typ knížek už moc nečtu, Rudé určitě nelituju. To spíš toho, jak dlouho jsem se k přečtení odhodlávala.
Další věcí je jak je knížka psaná, resp. i přeložená. Je to něco úžasného, překladatelka si s tím musela neskutečně vyhrát, aby to mělo takovouhle podobu. Já jako věčný nezlomný odpůrce němčiny jen nakoukla do originálu a hned ho zavřela a pro jistotu i vymazala z počítače... fuj!

Nad hodnocením jsem chvíli dumala, ale nakonec jsem se usnesla na 9/10. Přece jenom si radši nechám nějakou rezervu na další díly.
A když už jsem byla tak skeptická ohledně Rudé, nejspíš se vrhnu i na Polibek pro Annu a uvidím... třeba tomuhle žánru zase přijdu na chuť :)