Název: Šerochodec

Autor: Kat Richardson

Originální název: Greywalker

Série: Šerochodec

Díl: 1.

Počet stran: 288 stran

Nakladatelství: Fantom Print

Vyšlo: 2/2012

Anotace:

Harper Blaineová pracuje jako bezvýznamné soukromé očko. Při vyšetřování jednoho banálního případu je surově napadena a útok nepřežije. Přesněji řečeno, zůstane mrtvá pouhé dvě minuty. Když se Harper probere v nemocnici, začne se cítit trochu... zvláštně. Vidí věci, které nedokáže popsat jinak než jako podivné: siluety vystupující z šedého mlžného oparu, vyceněné zuby, řvoucí obludy. Harper ale nepřišla o rozum. Její „smrt“ ji přeměnila v Šerochodce. Nyní se dokáže pohybovat mezi naším světem a záhadnou přechodnou zónou, kde se vyskytují děsivé, nevysvětlitelné věci. Tento nový dar (nebo snad prokletí?) ji vtahuje do světa upírů a duchů, magie a čarodějek, nekromantů a artefaktů zla... Ať se jí to líbí nebo ne.

Já vlastně ani nevím, co bych k téhle knížce řekla, protože jsem ji četla asi tak týden a pořád ne a ne si zapamatovat, co se tam vlastně děje a o co jde.
Takže...
Po komplikaci v případu, kdy je Harper napadena a na 2 minuty zemře se z ní stává Šerochodec. Podivný někdo, kdo dokáže přecházet mezi neaším světem a paralerním Šerem, které je domácí půdou pro všechny nadpřirozené bytosti.
Harper se s tím ne a ne srovnat a přijmout to, na psychické vyrovnanosti jí to moc nepřidá a její práce jako soukromého detektiva je momentálně taky dost komplikovaná.
Na radu doktora navštíví mažele Maru a Bena Danzigerovy. Mara je čarodějka a Ben je člověk posedlý vším nadpřirozeným. Pokusí se jí pomoct, ale vše, co mohou dělat, je ukázat jí cestu. Jenže Harper se po ní paličatě nechce vydat.

Vlastní zápletka mě moc neoslovila. Vyšetřování zmizelého Cama, studenta, který se zničeho nic vypařil a hledání rodiného dědictví - varhan, pro nějakého podivného evropského maníka... něco by se z toho určitě vypřískat dalo, ale takhle mi to prostě nesedlo.
Bylo to psané... já nevím, ale celkový styl knížky se mi moc nepozdával. Navíc je to psané dost zmateně, jako kdyby ani sama autorka nevěděla, co chce říct. Věci o Šeru sice byly víceméně vysvětleny, ale opět - bylo to zmatené a ještě k tomu nudné. Já tedy ještě nějaké věci nepochopila, ale to teď stranou.
Co mě ale překvapilo ještě víc, bylo to, že se Harper přímo odmítala srovnat s existencí Šera, ale když narazila na upíra, tak nad tím v podstatě pokrčila rameny a řekla v pohodě.
Jenže ona se celá knížka vleče, chybí tam akce a vtip a většina postav byla tak povrchní a nezajímavá, že jsem několikrát prostě knížku zaklapla a přemýšlela, jestli to mám dočíst.
Na konci sice byl pokus o dramatické vyvrcholení, ale to se podle mě bohužel taky nepovedlo a navíc se přitom Harper zapletla se špatnými lidmi...

Hodnocení:
To že jsem ji dočetla nespíš měla na svědomí má zvědavost, protože většina blogerů ji hodnotí jako průměr, a tak jsem chtěla vědět, jestli se to bude líbit mně.
Odpověď je - průměr. Nic světoborného, ano přečíst se to dalo, ale kdybych měla doporučit nějakou knížku k přečtení, Šerochodec by to určitě nebyl.
5,5/10 a sbohem. Pokud v knihovně narazím na druhý díl, Poltergaista, tak si ho nejspíš taky půjčím, jinak se nehodlám v blízké době k Harper vracet.