Název: Pod nekonečnou oblohou
Autor: Veronica Rossi
Série: Nebe
Díl: 1.
Počet stran: 328
Nakladatelství: Knižní klub
Vyšlo: 19.6.2012

Anotace:
První díl futuristické postapokalyptické trilogie na pomezí fantasy, romance a dobrodružného příběhu. Hlavní hrdinové, Aria a Perry, pocházejí ze dvou radikálně odlišných společenských vrstev a vlastně by se neměli nikdy setkat, natož navázat vztah. Aria patří mezi obyvatele uzavřeného, vysoce technicky rozvinutého a izolovaného města, Perry zase do nebezpečného přírodního světa. Když Ariu vykáží z města za zločin, který nespáchala, domnívá se, že ji čeká okamžitá smrt – ve volné přírodě nemá šanci přežít. „Divoch“ Perry je pro ni jedinou šancí, jak se zachránit. Zakázaná láska a rozpolcená civilizace vzbuzuje mnoho filozofických, morálních a etických dilemat zrcadlících se v neobyčejném vztahu dvou hlavních hrdinů.
  
Obsahuje spoilery!



No... jak bych začala.... na tuhle knížku jsem byla hodně zvědavá, protože o ní všichni mluvili a všude jí bylo plno.
Jak už jsem několikrát zmiňovala, nejsem fanouškem dystopií, takže jsem nevěděla, jestli se mi knížka bude líbit nebo ne. Nakonec jsem si ji objednala jako dárek za vysvědčení od rodičů.
Když mi knížka došla, tak jsem se musela pozastavit nad obálkou, která mi prostě přišla naživo hrozná a ještě se k tomu všemu leskla. Přebalu jsem se ale okamžitě zbavila a šla teda číst. Trvalo to cca 20 stran, než knížka letěla do kouta z komentářem "co je to za kravinu?". No dobře, možná jsem nebyla tak slušná. Faktem ale je, že ke knížce jsem byla ochotná vrátit se až po týdnu, protože dřív jsem neměla náladu. Prokousala jsem se na nějakou 90-tou stranu, kde to konečně začalo být zajímavější. Ale ani to knížku nezachránilo od odkladu. Vrátila jsem se k ní zase až p pár dnech a to jsem ji přečetla najednou. Protože od stovky to konečně začíná být zajímavé.

No takže ze začátku mě to vůbec nebavilo. Pojmy jako Říše a moudrooka... to jsem fakr nechápala a ztrácela jsem se v tom. Hlavní aktéři mě nudili a otravovali. Jenom jsem kroutila hlavou nad jejich stupiditou... Takže mi bylo úplně jedno, když Árii vysadili v Obchodě se smrtí. No a když Perry mlel pořád dokola o tom, jak hrozně moc chce být Krvepán... toho kluka by měl někdo vážně proplesknout.

A jak je to vlastně z dějem? Zhruba následovně.
Árie je milá, ale naivní holka. S partou kamarádů poruší pravidla a vlezou do objektu, kde nemají co dělat. Nedopadne to zrovna dvakrát nejlíp a kdyby ji nezachránil Perry, umřela by tam.
Byla ale ve špatný čas na špatném místě se špatným člověkem, takže je odsouzena ke smrti v pustině mimo lusk. Říkají tomu příhodně - Obchod se smrtí.
Mezitím se Perry potýká s vlastními problémy, kterými jsou jeho bratr - Krvepán kmene a nemocný synovec Talon.
Když Osadníci - Áriini lidé - unesou Talona, Perry málem zešílí, pohádá se z bratrem a vydá se ho hledat.
A co by čert nechtěl - koho si myslíte, že potká? Samozřejmě že Árii. Perry ji zachrání - už podruhé - a uzavřou spolu křehké spojenectví - ona mu pomůže dostat zpátky Talona a on ji na oplátku dovede domů. Nejdřív ale musí opravit její moudrooko, bez něj se totiž se Říšemi nespojí.

 V polovině mě knížka začala konečně pořádně bavit - možná proto, že se na scéně objevil Roar - musím říct, že ten kluk je fakt třída, v knížce mě neuvěřitelně bavil. Asi moje nejoblíbenější postava.
Ale je pravdou, že Árie i Perry mě taky celkem bavili. Líbil se mi, jak se mezi nimi vyvíjel ten roztodivný vztah. Ani jeden nedůvěřoval tomu druhému a ze začátku se v podstatě nesnášeli, ale pak se jim do cesty postavilo hned několik (vlastně kopa) překážek a ty dva to nějak svedlo dohromady.
Dokonce jsem se začala orientovat v tom, jak je to vlastně s Říšemi (Árie to totiž vysvětlovala Perrymu). Musím říct, že by mi nevadilo něco takového zkusit. Tak třeba návštěva středověké nebo antické (miluju antiku) Říše - tomu bych se opravdu nebránila. Zvlášť, když je v Říších všechno tak opravdové, ale vlastně tam necítíte strach ani bolest.
Zato Perryho svět - svět Divochů, Outsiderů - je na tom mnohem hůř. Mají nedostatek jídla a léků, jsou sužováni éterovými bouřemi, které ničí i celé vesnice a jsou rok od roku horší. Divoši navíc mají mezi sebou zmutované Poznamenané - lidi ovlivněné éterem, kteří mají zvláštní schopnosti. Máme tu Vidoucí, Slyšící a Vědoucí. Je vzácné mít jeden takový Smysl. Perry má hned dva - je Vidoucí a Vědoucí. To, že je Vědoucí znamená, že cítí nálady lidí, ale taky pozná, když někdo lže. Zvykl si tak nedát na slova a on sám nerad mluví. Což někdy Árii přivádělo k šílenství. Perryho zas přiváděla k šílenství Árie, která si nedala pokoj s místy otravnými otázkami. I když... pokud je pro vás vzácností obyčejný kámen...

Další věc, co mi lezla v knížce na nervy byl překlad, i když to vlastně není přesné. Překlad je skvělý a překladatelka se s tím poprala dobře, s tím kolik je tam divných pojmenování. Takže asi ta korektura. Pokaždé, když jsem se totiž začetla, tak mě do oka uhodil překlep nebo nadbytečné/chybějící písmeno.

Ani jsem neplánovala se takhle rozepsat, ale asi jsem to prostě potřebovala dostat ze sebe - při zjištění, že tohle píšu už 2 hodiny, se mi protočily panenky.
Na druhý díl se těším. Jsem zvědavá, co si pro hlavní hrdiny autorka vymyslela, protože konec byl podle mého úžasný, akorát teda představa čekání na další díl je katastrofální... :) Sbohem s hodnocením 8/10.

Tady je velmi povedený booktrailer:

A tady obálka druhého dílu: (Předpokládané vydání 8,2,2013)