Název: Percy Jackson - Prokletí titánů
Autor: Rick Riordan
Série: Percy Jackson
Díl: 3.
Počet stran: 336
Nakladatelství: Fragment
Vyšlo: 9/2010

Anotace:
Že mám moc po svém otci, bohu moří Poseidonovi, už víš... Že patřím do Tábora polokrevných už taky víš... Ale na spoustu otázek neznám odpovědi ani já. Kam se poděla bohyně Artemis? Jaké nebezpečné a záhadné příšeře byla na stopě? Mám na sebe vzít děsivé Titánovo prokletí, kterým by se naplnilo proroctví Orákula? Jsem Percy Jackson a vydávám se se svými přáteli z Tábora polokrevných na další výpravu do mytologického světa. Vezmeme tě s sebou, chceš?

Malé ohlédnutí...

Do třetice všeho dobrého... nebo špatného?

 Tentokrát je Percymu už 14. Nevím proč, ale jeho věkový vývoj jsem moc nezaznamenala. Je pro mě prostě ještě pořád takový malý telátko. Samozřejmě ale po celou dobu knihy naprosto boží (poloboží) telátko (:D).
S Anabeth se v knížce moc nesetkáváme. Už jsem si na ni zvykla a její "chaluhový mozečku" mi tam docela chybělo.
Koho si ale užijeme dosytosti je Thalie a pak taky jedna z Lovkyň - Zoe. Obě dvě jsou vůdčí typy. Obě dvě se nesnáší a já měla v některých částech knihy pocit, že by si zasloužily akorát tak pár facek.
Samozřejmě tu nesmí chybět Grover, který se stal nedílnou součástí pátracího týmu.
Setkáváme se taky s novou postavou - Biankou di Angelo - polokrevnou, kterou našel Grover. Ta si zvolí život jako Lovkyně v družině Artermis.
Co se týče samotné Artemis, tak té jsem za celou knížku nemohla přijít na chuť. To ovšem nemůžu říct o jejím dvojčeti Apolonovi a o jeho haiku, u kterých jsem se otřásala smíchem...

Moje zhodnocení:

No hned pro začátek bych asi měla říct, že jsem knížku musela číst dvakrát. Jeden z mých inteligentních kamarádů mi ji totiž zabavil a začal ji předčítat. Od konce. Takže když jsem se dala do čtení, pořád jsem myslela, jak to asi dopadne, takže na konci jsem z děje nevěděla skoro nic, takže jsem si musela dát re-reading. Možná proto jsem si knížku tolik neužila a připadala mi jako jeden ze slabších dílů.
Každopádně jak jsem se ale podruhé začetla, šlo to skoro samo. U některých pasáží jsem se smála jak šílená, u jiných jsem byla zvědavá, jak dopadnou.
Nad Percyho vynalézavostí jsem mnohdy žasla a mezi moje nehoblíbenější postavy téhle série se zvládla dostat i Thalie. Ta holka je prostě borka! :D
No asi jsem řekla všechno co jsem chtěla. Tuhle knížku, vlastně i celou Percyho sérii doporučuju přečíst. Tentokrát zasloužených 8/10.